MichalBra

V době vlády Saddáma Husajna, kdy Iraq válčil s Iránem, jsem asi 200 km nad Bagdadem prožil necelé dva roky svého „pouštního“ života. Tehdy za sociku, to byl – kromě kradení a defraudací – jediny způsob, jak si pracně vydělat peníze do začátku rodinného života, a poté se moci postavit na vlastní nohy. Pobyt ve válčící zemi v diktatuře narcistického psychopata, se všemi riziky, která to sebou neslo, včetně dlouhodobého odloučení od svých blízkých. V zemi blázna, po jehož hlavních silnicích putovaly denně z jihu na sever desítky taxíků, s rakvemi vojáků na střechách aut, zabalených do irackých národních vlajek. Na vánoce namísto Mrazíka, běžel přímý přenos ze zákopů, do nichž si jedna nebo druhá strana konfliktu předtím foukla plyn, a ve kterých takto tlela nafouklá těla mrtvých chůdáků, kteří nebyli dostatečně rychlí, a nestačili nebo spíše nemohli utéci. Několik let poté, kdy válka skončila, jsem strávil další čas pro změnu v Iránu, ale obrázek obou zemí byl v mnoha aspektech podobný. Luxus mocných, střídaný s nezměrnou chudobou a primitivním způsobem života zbylé většiny, a především něco, co my v našich končinách s mírným středoevropským klimatem a vysokým standardem životní úrovně společnosti, kde nikdo nehladuje, prostě neznáme. Zcela jiná hodnota života, lépe řečeno „žádná“. Jak říkal nadporučík v Černých baronech: „S tím si Kefalín nedělejte starosti, lidí je na světě jako sraček“. S Člověkem v tísni jsem už dříve spolupracoval, ale postrádal jsem tehdy zpětnou vazbu, a vlastně jsem neměl nejmenší tušení, co se s mými malými penězi děje a kam jdou. To byl důvod, proč jsem přerušil přispívání a začal spolupracovat s jinou humanitární organizací. Nedávno jsem se nicméně vrátil z jižního Srbska, kousek nad Kosovem, a příští den jsem shodou okolností shlédl starší pořad o Prištině, jehož autorem byl Šimon Pánek, před jehož entuziazmem a často marným úsilím, se hluboce skláním. To, co jsem viděl, byť s odstupem 18-ti let, mě nakoplo, abych se pokusil alespoň trochu přispět lidem, kteří naši pomoc potřebují výrazně více, než i ti nejchudší z našich končin. Jsem rád, že se mohu porozhlédnout po tvářích společenství lidí, kterým není lhostejné utrpení jiných, a je mi ctí moci spolupracovat s ČvT.

Tereza Kosnarová

Nemám se ráda, když přehlížím problémy lidí kolem sebe a taky jsem vděčná, že já jsem skutečnou pomoc nikdy nepotřebovala. Těch pár stovek měsíčně je to nejmenší, co můžu udělat.

Hana Tomášová

Pomáhat je normální a má smysl. Pomáhat s Člověkem v tísni je pro mě zárukou, že pomoc bude efektivní. Šimon Pánek je pro mě touto zárukou.

Jakub

Mám to štěstí, že můžu pomáhat jiným a tak činím.

Jan Parolek

„Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
Mt 25, 31-46

Barbora Komberec Novosadová

Práci Člověka v Tísni dlouhodobě velmi věřím, a tak jsem ráda, že mohu alespoň trochu podpořit vaše aktivity v zahraničí i u nás. Hodně energie a štěstí do každého dne!

Václav Rejlek

Měl jsem v životě velké štěstí. Chci se o něj podělit s těmi, co ho mají málo. Pro mě jsou to pouze čísla, pro jiné to mohou být denní zázraky.

Martin

Můžu.

Josef

Protože si jednoduše uvědomuji nerovnováhu našeho světa, ve kterém to co pro mě může znamenat drobek, může pro jiného znamenat něco v co ani nedoufal.
Děkuji Člověku v tísni za práci, kterou vykonává pro všechny kteří v ni doufají.

Adam Marčan

Můžem.

Klára

Dávám kousek z toho, co mám a tak to jde dál. Nemůžu nečinně přihlížet a toto jedna z možností, jak pomoci.

Václav Kubeček

V dnešním světě je neudržitelné se jen dívat na to co se děje. Je potřeba vyvažovat zlo dobrem.

Irena REN Pajerová

Přidávám se do Klubu přátel Člověka v tísni, protože „pomáhat je normální.“

Sleduju dění ve světě i u nás a jsem hrdá Češka, Evropanka i obyvatelka naší Země, protože vidím každý den příběhy lidí, kteří obětují kus svého pohodlí a odvážně se vydávají do neprozkoumaných končin…

Honza

Zatím ještě žijeme ve svobodné společnosti. Netrápí nás konflikty, chudoba ani nedostatek jídla. Ve velké části planety to tak ale není. Pro většinu lidí je štěstí mít vodu a jídlo pro svoje rodiny. Myslím, že přispět je naše morální povinnost. I málo je hodně. Dar je navíc to nejlehčí, tu…

Martin

Žijeme ve svobodné zemi, kde neřádí občanské války, kde nás nesužují živelné katastrofy, máme lékařskou péči i vzdělání zadarmo. Máme se v naší zemi všichni velmi dobře. Většina lidí na této planetě se ale nemá ani z desetiny tak luxusně jako my, proto mi přijde normální i morální pár desítek…

Martin

Chtěl bych vést smysluplný a prospěšný život. Tohle by mohl být takový lehký start.

Marek Vácha

Protože ta slečna, co mě oslovila na I.P. Pavlova, byla, ach, opravdu velmi hezká – podepsal bych jí všechno!

Honza

Nejsme jen sousedé v jednom domě, v jednom městě nebo jednom státu. Jsme sousedé na celé planetě.

Mario

Rozklad morálních hodnot západní civilizace již zastavit nelze, na to je moc pozdě. V našich silách je pouze zpomalit tento sebedestruktivní proces, protože bez ohledu na Naše činy, po Nás přijde potopa.

Věrka

V každém lidském příběhu a v každých lidských očích se odráží celý svět……

Je mi ctí být ve společnosti lidí se šlechetnými vlastnostmi, kterým není lhostejné, že se někdo ocitl v tísni.

Ráda pomůžu i já.

Můj příběh

This is Photoshop's version of Lorem Ipsum. Proin gravida nibh vel velit auctor aliquet. Aenean sollicitudin, lorem quis bibendum auctor, nisi elit consequat ipsum, nec sagittis sem nibh id elit. Duis sed odio sit amet nibh vulputate cursus a sit amet mauris. Morbi accumsan ipsum velit. Nam nec tellus a odio tincidunt auctor a ornare odio. Sed non mauris vitae erat consequat auctor eu in elit. Class aptent taciti sociosqu ad litora