MichalBra

V době vlády Saddáma Husajna, kdy Iraq válčil s Iránem, jsem asi 200 km nad Bagdadem prožil necelé dva roky svého „pouštního“ života. Tehdy za sociku, to byl – kromě kradení a defraudací – jediny způsob, jak si pracně vydělat peníze do začátku rodinného života, a poté se moci postavit na vlastní nohy. Pobyt ve válčící zemi v diktatuře narcistického psychopata, se všemi riziky, která to sebou neslo, včetně dlouhodobého odloučení od svých blízkých. V zemi blázna, po jehož hlavních silnicích putovaly denně z jihu na sever desítky taxíků, s rakvemi vojáků na střechách aut, zabalených do irackých národních vlajek. Na vánoce namísto Mrazíka, běžel přímý přenos ze zákopů, do nichž si jedna nebo druhá strana konfliktu předtím foukla plyn, a ve kterých takto tlela nafouklá těla mrtvých chůdáků, kteří nebyli dostatečně rychlí, a nestačili nebo spíše nemohli utéci. Několik let poté, kdy válka skončila, jsem strávil další čas pro změnu v Iránu, ale obrázek obou zemí byl v mnoha aspektech podobný. Luxus mocných, střídaný s nezměrnou chudobou a primitivním způsobem života zbylé většiny, a především něco, co my v našich končinách s mírným středoevropským klimatem a vysokým standardem životní úrovně společnosti, kde nikdo nehladuje, prostě neznáme. Zcela jiná hodnota života, lépe řečeno „žádná“. Jak říkal nadporučík v Černých baronech: „S tím si Kefalín nedělejte starosti, lidí je na světě jako sraček“. S Člověkem v tísni jsem už dříve spolupracoval, ale postrádal jsem tehdy zpětnou vazbu, a vlastně jsem neměl nejmenší tušení, co se s mými malými penězi děje a kam jdou. To byl důvod, proč jsem přerušil přispívání a začal spolupracovat s jinou humanitární organizací. Nedávno jsem se nicméně vrátil z jižního Srbska, kousek nad Kosovem, a příští den jsem shodou okolností shlédl starší pořad o Prištině, jehož autorem byl Šimon Pánek, před jehož entuziazmem a často marným úsilím, se hluboce skláním. To, co jsem viděl, byť s odstupem 18-ti let, mě nakoplo, abych se pokusil alespoň trochu přispět lidem, kteří naši pomoc potřebují výrazně více, než i ti nejchudší z našich končin. Jsem rád, že se mohu porozhlédnout po tvářích společenství lidí, kterým není lhostejné utrpení jiných, a je mi ctí moci spolupracovat s ČvT.

Ivana S.

Nechci uzavírat své srdce nad utrpením mužů, žen a především dětí, které jsou nevinnými obětmi.

Lukáš

Sám jsem nevyrůstal ani nežil v nedostatku, spíš naopak. Proto věřím, že je dobré na oplátku darovat či pomoci těm, kteří takové štěstí v životě neměli. Zároveň nikdy nevíme, jestli to jednou nebudeme my, kdo bude potřebovat pomoc.

Lukáš

Sám jsem nevyrůstal ani nežil v nedostatku, spíš naopak. Proto věřím, že je dobré na oplátku darovat či pomoci těm, kteří takové štěstí v životě neměli. Zároveň nikdy nevíme, jestli to jednou nebudeme my, kdo bude potřebovat pomoc.

Bára

Mám kde bydlet. Když zmáčknu vypínač, světlo svítí, když otevřu kohoutek, teče voda. Obchody, které mám ve svém blízkém i dalekém okolí nabízejí pestrou škálu potravin na které mám peníze, mám zajištěnou lékařskou péči, mám bohatý sociální a společenský život. Ne každý má ale takové štěstí. A…

Kateřina

Nic mi nechybí, tak proč bych si měla žít v blahobytu a neohlížet se na to, jak se žije jiným lidem na této planetě? Jeden chytrý člověk mi řekl, že co nás odděluje od zvířat je touha po poznání, já si myslím, že k dobré lidskosti patří kromě toho právě i empatie. Nebuďme sobci.

Monika

Po několika jednorázových příspěvcích jsem se rozhodla podporovat Člověka v tísni pravidelně hlavně z toho důvodu, že vidím ve vaší práci smysl. Mám všeho dostatek a ještě trochu navíc. Budu ráda, když to mé „navíc“ někomu pomůže.

Michal

Kéž by se měli všichni tak dobře jako my tady…

Vojtěch

Je to možnost. Díky za ní.

Veronika

Protože jiní v mnoha případech nemůžou.

Iva

Nemám příběh…jednoduše mám to štěstí, že mohu pomoci. A velmi děkuji za Vaši smysluplnou práci.

Alex

12 let sveho detstvi jsem stravila jako uprchlik. Nevim, jestli si nekdo, kdo to nezazil, dokaze predstavit takto traumatickou zkusenost. Biblicky Buh si me nasel a zmenil cele moje chapani sveta. Jsem nesmirne vdecna za sveho uzasneho syna a za to, ze jako svobodna matka ho muzu uzivit, a ze…

Kateřina

Zatím jsem v životě měla všechno, co jsem potřebovala. Většina lidí na tomhle světě takové štěstí nemá. Tohle je způsob jak aspoň trochu můžu pomoct. A ano, mám z toho i dobrý pocit. Navíc práci Člověka v Tísni obdivuji. V téhle době, kdy jsou neziskovky terčem útoků, ráda jejich projekty…

Viktor K.

Dělám jen to, co je samozřejmé.

Pavla

Když můžu, tak pomůžu.

František

Když pomoct můžu, tak bych měl.

Dana Lišková

Sdílíme všichni jeden svět, kéž bychom si také všichni i více pomáhali. Zažívala jsem také bídu, než jsem se sama rozhodla odejít do dětského domova, kde stále žiji a jsem spokojená. Někdo mi pomohl a já se díky tomu mohu rozvíjet. Toto si přeji i pro ostatní lidi jež jsou v tísni a kteří…

Zdeněk

Málokdy si skutečně uvědomujeme, jaké jsme měli štěstí, když jsme se narodili právě v naší zemi. A právě Člověk v tísni dělá skvělou práci při pomáhání těm, kteří to štěstí neměli.

Jakub Horáček

Protože zavírat oči nad osudem druhých, je stejné, jako zavírat oči nad osudem svým.

Prematch

Nemame si rozhodne na co stezovat, moznosti je nekonecne mnoho a hojnosti take. Bohuzel mnoho lidi takove stesti nema. Pomahat je nutnost, ale predevsim radost. Pomoc druhym je hnacim motorem pro dalsi aktivity😎

Můj příběh

This is Photoshop's version of Lorem Ipsum. Proin gravida nibh vel velit auctor aliquet. Aenean sollicitudin, lorem quis bibendum auctor, nisi elit consequat ipsum, nec sagittis sem nibh id elit. Duis sed odio sit amet nibh vulputate cursus a sit amet mauris. Morbi accumsan ipsum velit. Nam nec tellus a odio tincidunt auctor a ornare odio. Sed non mauris vitae erat consequat auctor eu in elit. Class aptent taciti sociosqu ad litora