MichalBra

V době vlády Saddáma Husajna, kdy Iraq válčil s Iránem, jsem asi 200 km nad Bagdadem prožil necelé dva roky svého „pouštního“ života. Tehdy za sociku, to byl – kromě kradení a defraudací – jediny způsob, jak si pracně vydělat peníze do začátku rodinného života, a poté se moci postavit na vlastní nohy. Pobyt ve válčící zemi v diktatuře narcistického psychopata, se všemi riziky, která to sebou neslo, včetně dlouhodobého odloučení od svých blízkých. V zemi blázna, po jehož hlavních silnicích putovaly denně z jihu na sever desítky taxíků, s rakvemi vojáků na střechách aut, zabalených do irackých národních vlajek. Na vánoce namísto Mrazíka, běžel přímý přenos ze zákopů, do nichž si jedna nebo druhá strana konfliktu předtím foukla plyn, a ve kterých takto tlela nafouklá těla mrtvých chůdáků, kteří nebyli dostatečně rychlí, a nestačili nebo spíše nemohli utéci. Několik let poté, kdy válka skončila, jsem strávil další čas pro změnu v Iránu, ale obrázek obou zemí byl v mnoha aspektech podobný. Luxus mocných, střídaný s nezměrnou chudobou a primitivním způsobem života zbylé většiny, a především něco, co my v našich končinách s mírným středoevropským klimatem a vysokým standardem životní úrovně společnosti, kde nikdo nehladuje, prostě neznáme. Zcela jiná hodnota života, lépe řečeno „žádná“. Jak říkal nadporučík v Černých baronech: „S tím si Kefalín nedělejte starosti, lidí je na světě jako sraček“. S Člověkem v tísni jsem už dříve spolupracoval, ale postrádal jsem tehdy zpětnou vazbu, a vlastně jsem neměl nejmenší tušení, co se s mými malými penězi děje a kam jdou. To byl důvod, proč jsem přerušil přispívání a začal spolupracovat s jinou humanitární organizací. Nedávno jsem se nicméně vrátil z jižního Srbska, kousek nad Kosovem, a příští den jsem shodou okolností shlédl starší pořad o Prištině, jehož autorem byl Šimon Pánek, před jehož entuziazmem a často marným úsilím, se hluboce skláním. To, co jsem viděl, byť s odstupem 18-ti let, mě nakoplo, abych se pokusil alespoň trochu přispět lidem, kteří naši pomoc potřebují výrazně více, než i ti nejchudší z našich končin. Jsem rád, že se mohu porozhlédnout po tvářích společenství lidí, kterým není lhostejné utrpení jiných, a je mi ctí moci spolupracovat s ČvT.

Naty

„Nebudu vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk. Slibují,že tím dobrým člověkem budu“.

Šimon Tamaki

Jsem učitel a chci pomáhat potřebným.

Eva Buresova

Protože malá pomoc je více, než plánování, že jednou…

Jana

Dostala jsem přidáno a řekla jsem si, než aby se mi ty peníze hromadily na účtu a ztrácely s inflací hodnotu, radši je investuju, a tak jsem zadala pár trvalých příkazů neziskovkám, jejichž činnost mi dává smysl.

Jakub Vozar

Praktikujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy.

Gabriela Buráňová

Musíme si pomáhat! 🙂 Jsem ráda, že mohu. Vzhůru za lepším světem!

Petra

Věřím, že je důležité, abychom byli občansky aktivní, ohleduplní, pokorní a abychom pomáhali ať už lidem v našem bezprostředním okolí či na druhé straně světa. Žijeme si na velice dobré úrovni, tak proč se o to nepodělit?

Adéla

Pitná voda, střecha nad hlavou, možnost vzdělávání… ne každý má takový komfort. Mám radost, že mám možnost přispět!

Jana

Pro radost

Adam s rodinou

Člověka v tísni podporujeme, protože pomáhá, kde je třeba. Věříme, že ví, kde jsou problémy nejpalčivější, dokáže rychle reagovat a prostředky používá efektivně. Druhým důvodem je, že jde o českou organizaci, která nám dělá dobré jméno v zahraničí.

Pavel Studeník

Je velmi snadné si zvyknout na komfort, který se nám dostává, aniž bychom se o něj zasloužili, ničím víc než jen tím, že jsme měli to štěstí a narodili se v zemi kde je to samozřejmostí.

Tereza Kosnarová

Nemám se ráda, když přehlížím problémy lidí kolem sebe a taky jsem vděčná, že já jsem skutečnou pomoc nikdy nepotřebovala. Těch pár stovek měsíčně je to nejmenší, co můžu udělat.

Hana Tomášová

Pomáhat je normální a má smysl. Pomáhat s Člověkem v tísni je pro mě zárukou, že pomoc bude efektivní. Šimon Pánek je pro mě touto zárukou.

Jakub

Mám to štěstí, že můžu pomáhat jiným a tak činím.

Jan Parolek

„Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
Mt 25, 31-46

Barbora Komberec Novosadová

Práci Člověka v Tísni dlouhodobě velmi věřím, a tak jsem ráda, že mohu alespoň trochu podpořit vaše aktivity v zahraničí i u nás. Hodně energie a štěstí do každého dne!

Václav Rejlek

Měl jsem v životě velké štěstí. Chci se o něj podělit s těmi, co ho mají málo. Pro mě jsou to pouze čísla, pro jiné to mohou být denní zázraky.

Martin

Můžu.

Josef

Protože si jednoduše uvědomuji nerovnováhu našeho světa, ve kterém to co pro mě může znamenat drobek, může pro jiného znamenat něco v co ani nedoufal.
Děkuji Člověku v tísni za práci, kterou vykonává pro všechny kteří v ni doufají.

Můj příběh

This is Photoshop's version of Lorem Ipsum. Proin gravida nibh vel velit auctor aliquet. Aenean sollicitudin, lorem quis bibendum auctor, nisi elit consequat ipsum, nec sagittis sem nibh id elit. Duis sed odio sit amet nibh vulputate cursus a sit amet mauris. Morbi accumsan ipsum velit. Nam nec tellus a odio tincidunt auctor a ornare odio. Sed non mauris vitae erat consequat auctor eu in elit. Class aptent taciti sociosqu ad litora