MichalBra

V době vlády Saddáma Husajna, kdy Iraq válčil s Iránem, jsem asi 200 km nad Bagdadem prožil necelé dva roky svého „pouštního“ života. Tehdy za sociku, to byl – kromě kradení a defraudací – jediny způsob, jak si pracně vydělat peníze do začátku rodinného života, a poté se moci postavit na vlastní nohy. Pobyt ve válčící zemi v diktatuře narcistického psychopata, se všemi riziky, která to sebou neslo, včetně dlouhodobého odloučení od svých blízkých. V zemi blázna, po jehož hlavních silnicích putovaly denně z jihu na sever desítky taxíků, s rakvemi vojáků na střechách aut, zabalených do irackých národních vlajek. Na vánoce namísto Mrazíka, běžel přímý přenos ze zákopů, do nichž si jedna nebo druhá strana konfliktu předtím foukla plyn, a ve kterých takto tlela nafouklá těla mrtvých chůdáků, kteří nebyli dostatečně rychlí, a nestačili nebo spíše nemohli utéci. Několik let poté, kdy válka skončila, jsem strávil další čas pro změnu v Iránu, ale obrázek obou zemí byl v mnoha aspektech podobný. Luxus mocných, střídaný s nezměrnou chudobou a primitivním způsobem života zbylé většiny, a především něco, co my v našich končinách s mírným středoevropským klimatem a vysokým standardem životní úrovně společnosti, kde nikdo nehladuje, prostě neznáme. Zcela jiná hodnota života, lépe řečeno „žádná“. Jak říkal nadporučík v Černých baronech: „S tím si Kefalín nedělejte starosti, lidí je na světě jako sraček“. S Člověkem v tísni jsem už dříve spolupracoval, ale postrádal jsem tehdy zpětnou vazbu, a vlastně jsem neměl nejmenší tušení, co se s mými malými penězi děje a kam jdou. To byl důvod, proč jsem přerušil přispívání a začal spolupracovat s jinou humanitární organizací. Nedávno jsem se nicméně vrátil z jižního Srbska, kousek nad Kosovem, a příští den jsem shodou okolností shlédl starší pořad o Prištině, jehož autorem byl Šimon Pánek, před jehož entuziazmem a často marným úsilím, se hluboce skláním. To, co jsem viděl, byť s odstupem 18-ti let, mě nakoplo, abych se pokusil alespoň trochu přispět lidem, kteří naši pomoc potřebují výrazně více, než i ti nejchudší z našich končin. Jsem rád, že se mohu porozhlédnout po tvářích společenství lidí, kterým není lhostejné utrpení jiných, a je mi ctí moci spolupracovat s ČvT.

Leona Bzenecká

Velké DÍKY těm, kteří tvoří Člověka v tísni.
Velké DÍKY za to, že můžu pomoci.
Velké DÍKY, že pomáháme společně.

Michal

Jako mnozí zde pomáhám, protože můžu. Člověku v tísni díky!

Kačka

My, co nejsme v tísni, bychom měli pomáhat těm, kteří z ní chtějí ven.

Tomas Votruba

Slyšel jsem v rádiu, že jsou nějací přátelé člověka v tísni. Jdu sem a vidím Adélku z Ostravy, že taky přispívá. Jdu dál a vidím, že je tu i Adam. Krásný web a ještě na dobou věc, to už snad nemůže být lepší 🙂

Martin

Na cestách jsem viděl mnoho dobrého i zlého. Pokud je to v Našich silách, pomáhejme druhým…

Eva

Protože mám tu možnost.

Martin

Člověku v tísni důvěřuji a být v Klubu přátel je radost. Peníze pro mě nabývají významu ve chvílích, kdy mohou něco zlepšit. A to se zde děje. Podporovat Člověka v tísni pro mě znamená dávat význam své práci, udržování humanity a snahu o lepší zítřky pro celé lidstvo.

Pavlína

Když mám možnost poskytnou pomoc a zvládnu to, těší mne to.

l4ky.c45h

Podělit se o štěstí s někým, komu nebylo tolik přáno jako mě a poslat energii k lepším zítřkům. To je hlavní důvod mé pomoci.

Pavla

Kombinace pravidelného příspěvku a výběr konkrétního daru se mi zdá fajn. Jsem vděčná, že žijeme v bezpečné zemi. Mnoho lidí tu možnost nemá. Tímto všem přeji hodně štěstí, ať už má jakoukoliv podobu.

Marian

Když vidím zprávy o povodních a zemětřeseních, tak těch lidí mi přijde líto. Sice nevím, jaký to je přijít o majetek, ale dokážu si to představit. Denně pomáhám bezdomovcům různými finančními částkami, protože i když jsem mladý vím, jaké to je přijít o domov.

Monika

PODĚKOVÁNÍ VELKÉ- za to, že já v tísni nejsem.
POKLONA HLUBOKÁ-všem, kteří pak opravdu pomáhají.
POTĚŠENÍ BUDOUCÍ-pro mé děti: méně zděděných hloupostí, které bych za ty prachy
dozajista opatřila.

Adéla

Sem tam koupíte nějaký charitativní kousek, podáte pomocnou ruku, podepíšete petici, hodíte někomu minci, jednorázově přispějete na transparentní účet pomáhající organizace, až najednou stojíte v bodě, kdy víte, že Vaše situace přeci umožňuje trvalejší pomoc. Když můžu a chci, už není třeba více…

Jana

Chci věřit, že pomáhat je normální.

Kateřina Grunclová

Jsem 17.letá slečna, která žije od 8 let s cukrovkou, a 5 let s celiakií.
A i tak jsem šťastná za to, co mám.
Za domov, tedy za střechu nad hlavou, kde mohu spát, jíst, a tak dále.
Jsem ráda, že se mohu vzdělávat a chodit na praxe.
Věřím, že společně můžeme změnit svět k…

LAUNDRY38

RACIONALNIMYSL aneb vnitřní hulvát, kritik a soudce kecá do všeho. Teď na základě dobrého pocitu z mé hmotné pomoci říká, že i kdyby to bylo „jediné“, co by mé podnikání přineslo navíc po zaplacení všech nákladů na něj (typu nájem, elektrika, soc. a zdrav.), jak se občas stává, že…

František, Ivetka a Alenka

Vždycky jsme měli velké štěstí. Takže tak.

Věra Mlynářová

Bolí mne pohled na lidské utrpení, o tom dětském nemluvě… Měla jsem to nesmírné štěstí vychovávat své 4 syny v míru a dostatku a proto považuji za svoji povinnost přispívat na pomoc potřebným, kteří tolik štěstí nemají. Člověk v tísni v čele se Šimonem Pánkem je pomáhající organizace,…

Tomáš

…NIKDY NEVÍŠ, KDY SÁM BUDEŠ POMOC POTŘEBOVAT!

Můj příběh

This is Photoshop's version of Lorem Ipsum. Proin gravida nibh vel velit auctor aliquet. Aenean sollicitudin, lorem quis bibendum auctor, nisi elit consequat ipsum, nec sagittis sem nibh id elit. Duis sed odio sit amet nibh vulputate cursus a sit amet mauris. Morbi accumsan ipsum velit. Nam nec tellus a odio tincidunt auctor a ornare odio. Sed non mauris vitae erat consequat auctor eu in elit. Class aptent taciti sociosqu ad litora