MichalBra

V době vlády Saddáma Husajna, kdy Iraq válčil s Iránem, jsem asi 200 km nad Bagdadem prožil necelé dva roky svého „pouštního“ života. Tehdy za sociku, to byl – kromě kradení a defraudací – jediny způsob, jak si pracně vydělat peníze do začátku rodinného života, a poté se moci postavit na vlastní nohy. Pobyt ve válčící zemi v diktatuře narcistického psychopata, se všemi riziky, která to sebou neslo, včetně dlouhodobého odloučení od svých blízkých. V zemi blázna, po jehož hlavních silnicích putovaly denně z jihu na sever desítky taxíků, s rakvemi vojáků na střechách aut, zabalených do irackých národních vlajek. Na vánoce namísto Mrazíka, běžel přímý přenos ze zákopů, do nichž si jedna nebo druhá strana konfliktu předtím foukla plyn, a ve kterých takto tlela nafouklá těla mrtvých chůdáků, kteří nebyli dostatečně rychlí, a nestačili nebo spíše nemohli utéci. Několik let poté, kdy válka skončila, jsem strávil další čas pro změnu v Iránu, ale obrázek obou zemí byl v mnoha aspektech podobný. Luxus mocných, střídaný s nezměrnou chudobou a primitivním způsobem života zbylé většiny, a především něco, co my v našich končinách s mírným středoevropským klimatem a vysokým standardem životní úrovně společnosti, kde nikdo nehladuje, prostě neznáme. Zcela jiná hodnota života, lépe řečeno „žádná“. Jak říkal nadporučík v Černých baronech: „S tím si Kefalín nedělejte starosti, lidí je na světě jako sraček“. S Člověkem v tísni jsem už dříve spolupracoval, ale postrádal jsem tehdy zpětnou vazbu, a vlastně jsem neměl nejmenší tušení, co se s mými malými penězi děje a kam jdou. To byl důvod, proč jsem přerušil přispívání a začal spolupracovat s jinou humanitární organizací. Nedávno jsem se nicméně vrátil z jižního Srbska, kousek nad Kosovem, a příští den jsem shodou okolností shlédl starší pořad o Prištině, jehož autorem byl Šimon Pánek, před jehož entuziazmem a často marným úsilím, se hluboce skláním. To, co jsem viděl, byť s odstupem 18-ti let, mě nakoplo, abych se pokusil alespoň trochu přispět lidem, kteří naši pomoc potřebují výrazně více, než i ti nejchudší z našich končin. Jsem rád, že se mohu porozhlédnout po tvářích společenství lidí, kterým není lhostejné utrpení jiných, a je mi ctí moci spolupracovat s ČvT.

Kateřina

Když můžete pomoci, tak prostě musíte … tomu věřím.

Hana

Dnes mě naštval nesnášenlivý na FB tento příspěvek od známého… Doufám, že peníze, které poskytnu, pomohou i lidem, proti kterým kolují různé rasistické vtípky a kteří jsou v nouzi.

Barbora

Radost z pomoci jiným, kteří to skutečně potřebují.

Blanka

Pomáháme protože je to samozřejmé. Učíme tak i naše děti.

Jirka

Nejen díky své práci jsem měl možnost procestovat světa a vidět tak v jakých podmínkách někteří lidé žijí. Jaké propastné rozdíly v životní úrovni jsou mezi lidmi a to nejen mezi kontinenty, ale i v zemích samotných. Proto jsem se rozhodl stát se přítelem Člověka v tísni tak abych mohl…

Pavla

Chtěla jsem jenom poděkovat za Vaši práci, za naději, kterou dáváte. Děkuji. Pavla.

Iva

Pomoci někomu v nouzi, je pro mě přirozenost. Jsem vděčná za pocit který při tom mám, naplňuje mě to. DĚKUJI, že mohu pomáhat.

Lucie

Jedním z nejkrásnějších zadostiučinění v životě je, že kdykoli se upřímně snažíme pomoci jinému, pomáháme i sami sobě.

Tomáš

Pomáhat je fajn. Pokud můžeme a je to v našich silách, proč ne? Nikdy nevíme, jak na tom budeme zítra. Každý z nás může změnit svět.

Tomáš Erhart

Vlastně nevím, proč jsem nepřispíval už dříve. Jestli můžeme být na práci nějaké české organizace hrdí, tak je to Člověk v tísni.

Kateřina Midori Prošková

Protože mi o víkendu vynadal před domem kamarád našeho souseda… protože jsem měla kolem hlavy šatek, myslel že jsem muslimka… Protože jsem to odkládala moc dlouho a tak k pomoci pro Amnesty International přidávám i trvalý příkaz na Člověka v Tísni. Protože této organizaci věřím a…

Objevíme svět!

Jsme obyčejná rodina z malé vesnice Rajhradice. Píšeme blog o cestování s dětmi, protože si myslíme, že to pomáhá přemoci strach z neznámého. Práce lidí z Člověka v tísni si velmi vážíme. A myslíme si, že se v ČR máme strašně dobře a tak je třeba pomoci tě, co to štěstí nemají. Pravidelným…

Josef

Občas v životě člověk dospěje do momentu, kdy mu nic nedává smysl. A tak jsem nějak hledal cestu. A přispívat těm kteří to potřebují, mě rozhodně smysl dává… 🙂

Andrea

Prostě to chci poslat dál…

Matěj Malý

Je mi neskutečně smutno z toho, jak si na vás (i vám podobných institucích) kdejaký politický nýmand honí triko. Přitom odvádíte neskutečnou práci za nás za všechny. Jsem rád, že toho mohu být alespoň malou součástí. Držím vám palce, pokračujte v tom, co děláte – děláte to skvěle.

Michal Landsman

Máme se v ČR velmi dobře a každý den si přesto většina z nás stěžuje na malicherné problémy. Je dobře, že je tu organizace, jako Člověk v tísni, která pomáhá tam, kde je opravdu problém.

Šimon

Pomoc těm, kteří si sami pomoci nemohou beru jako samozřejmost a projev vděčnosti za to, že my to štěstí máme.

Janina Bohuňková

Prostě chci smysluplně pomáhat lidem, kteří v životě neměli tolik štěstí. A doufám, že zveřejněním mého příběhu-nepříběhu inspiruju další lidi, aby se přidali.

Janina Bohuňková

Prostě chci smysluplně pomáhat lidem, kteří v životě neměli tolik štěstí. A doufám, že zveřejněním mého příběhu-nepříběhu inspiruju další lidi, aby se přidali.

Můj příběh

This is Photoshop's version of Lorem Ipsum. Proin gravida nibh vel velit auctor aliquet. Aenean sollicitudin, lorem quis bibendum auctor, nisi elit consequat ipsum, nec sagittis sem nibh id elit. Duis sed odio sit amet nibh vulputate cursus a sit amet mauris. Morbi accumsan ipsum velit. Nam nec tellus a odio tincidunt auctor a ornare odio. Sed non mauris vitae erat consequat auctor eu in elit. Class aptent taciti sociosqu ad litora