Antonín Bílý

Po revoluci jsem jako mladý věřil, že neviditelná ruka trhu vše vyřeší, že každý je svého štěstí strůjcem, že když bude kdokoliv pilný, tak bude také úspěšný, že pokud jste chudý, tak jste nejspíš lempl.... Byl jsem pravičák. A hloupý. Přišly různé přírodní katastrofy, začala bujet korupční moc peněz, sobectví a bezohlednost.... A ve finále přišlo moje poznání, že píle na vše nestačí. Že lidský život je hlavně o štěstí. Štěstí kde, komu a s jakými předpoklady se narodíš. Jaké máš učitele, koho v životě potkáš a co se ti naopak vyhne. Rozhodnutí, jaká učiníš. Taková neustálá loterie. No a tak jsem teď před důchodem "levičák". Protože už vím, že štěstí a spokojenost moje a mých blízkých dost úzce souvisí s "řetězem štěstí" celé společnosti. A ten je jen tak silný, jako je nejslabší článek řetězu. Proto musíme vědomě hledat a pomáhat posilovat všechny jeho slabé články. Bojovat proti korupci a sobectví, proti ničení přírodního bohatství, posilovat občanskou společnost a demokracii, podporovat vzdělání, rozhled a schopnost se o sebe postarat zejména u znevýhodněných skupin lidí, kteří tu vždy byli, jsou a budou. A to vše bez ohledu na hranice.