emil

činnost člověka v tísni nesleduji soustavně, ale jisté povědomí o ní mám a ačkoliv jsem ji vždy považoval za velmi dobrou, jak co do programů, tak organizace a vedení, nikdy jsem se nerozhodl pro soustavnou podporu. nakonec o přízeň, nás občanů, se uchází spousta neziskovek a nadací a někdy je z toho člověk až unaven, a zvažování komu přispět odloží stranou. Co mne nakonec přesvědčilo? Je to osobnost Šimona Pánka! Prvně jsem jej zaregistroval v roce 1989 jako jednoho ze studentských vůdců. Později jako jednoho z organizátorů výzvy Děkujeme odejděte. Především ale jako zakladatele a výkonného ředitele Člověka v tísni. Považuji jej za, slušného a moudrého člověka, se silným morálním kreditem, kterému lze důvěřovat. Jsem rád, že v této době a této zemi existuje takováto osobnost.