Ivana Loužilová

Už od 1. stupně základní školy jsem si přála pomáhat lidem, kdy mým velkým vzorem byl jeden mámin přítel, který byl vojákem. Nikdy jsem však neměla pevnou vůli se k pomoci ostatním dostat, protože jsem byla jen malá holka bez prosaditelného názoru u dospělých. Má pomoc se zakládala pouze na podržení dveří starším, pouštění je v řadách před sebe nebo sednout v MHD. Během studia na hotelové škole, jsme šli se třídou na den otevřených dveří Maltézské pomoci o.p.s., kde jsem se dozvěděla, že je nově možnost být dobrovolníkem od 15ti let se svolením rodičů. Máma na pomoc ostatním vždy měla úplně rozdílný názor, jako jsem měl já, ale nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, aby mi podepsala dobrovolnickou smlouvu. Jakmile jsem byla pár měsíců dobrovolnicí, tak jsem po vyučovací hodině společenských věd dobíhala paní učitelku za účelem předat ji malou pozornost a vděk za to, že mě dovedla k pomoci druhým. Ta byla z mého oznámení neskutečně nadšená a je tomu tak i doposud, což mi dokazuje svojí oporou i po ukončení studia. Takto nějak vypadala má cesta k Člověku v tísni, kde jsem působila 2,5 roku jako dobrovolnice. Když jsem po škole prošla výběrovým řízením, tak v rozporu s mojí doktorkou nástup bohužel nevyšel. Nyní působím v jiné organizaci a k dobrovolnictví se opět vracím kvůli covidové situaci. Avšak dobrovolnictví společně s prací nejde dlouho vykonávat naplno a proto jsem se rozhodla každý měsíc poskytovat finanční dar. Nejdříve jsem se poradila s přítelem, jaký má na to názor on. Ten byl ze začátku v rozporu s mým rozhodnutím. Argumentoval mi, do jakých jiných organizací bych mohla finanční dary posílat, kde je potřebují mnohem více. Avšak po tom co jsem mu sdělila, že budu pravidelně e-mailem informována o využití darovaných peněz, tak k tomu nakonec přistoupil také. Pokud člověk o něčem sní a usilovně si za tím jde, tak toho dosáhne. Z malé neprosaditelné holky, přes servírku, pokojskou, skladnici až k pracovnici v sociálních službách, která si vybudovala autoritu u ostatních i vzhledem k vzdělání mimo obor. Nikdy bych nevěřila, že i pouhých 100,-Kč může někomu změnit život nebo postoj k němu. Ať už se rozhodnete podporovat Člověka v tísni nebo jakoukoliv jinou organizaci, tak určitě nešlápnete vedle! :)