Libor

Šimona Pánka (jsme stejně staří) a Člověka v tísni pozoruji zpovzdálí již od revoluce / počátků a obě tyto "instituce" ve mě vzbuzují naprostý pocit důvěry. I když jsem nikdy nebyl bohatý na české poměry, tak si uvědomuji, že na poměry celosvětové žiju v úžasné zemi s vysokou životní úrovní aniž bych se o to nějak zasloužil. No, a když nabudu pocitu, že bych měl aspoň trochu pomoci těm, co takové štěstí neměli, tak je to pro mě jednoduché, komu peníze poslat.