Petr Fremr

Můj příběh není o velikém činu, ale krásném příběhu dětské lásky. V devadesátých létech jsem učil na SPŠE v Plzni a ještě jako svobodný pomohl o prázdninách jako strejda v Dětském domově v Kašperských horách. Byla právě na náměstí pouť a děti si ji mohly trochu užít. Malé holčičce jsem koupil balónek a ona si ho na noc zavázala k postýlce. Jak to bývá, zřejmě s přičiněním kamarádů jí balónek prasknul a ona s pláčem přiběhla. Já jí povídal- běž spinkat a běžel koupit na na pouť nový. V těch letech měly děti hračky společné a ona konečně měla něco opravdu svého, malý balónek. A jak kupuji balónek, najednou je u mne holčička v pyžámku a říká - strejdo, vy jste tak hodný - a dala mi své srdce. To dilema - vzít si ho i když vím, že ta týden odjedu a už ji nikdy neuvidím? Nevzal jsem si.. Jsem srab? V každém případě si na ní občas vzpomenu, je již dospělá a snad se jí daří dobře.