Rút

Můj otec pravidelně daroval několika dobročinným organizacím, a tak jsem vyrůstala v prostředí, kde solidarita a pomoc potřebným byly naprosto přirozené. Jako dospívající mi bylo líto, že bez vlastního příjmu nikde pomoci nemůžu (vlastní dobrovolnickou aktivitu jsem až na výjimečné případy vyvinout nedokázala). Řekla jsem si, že až budu vydělávat, musím peníze někam posílat, ať pomáhám aspoň tímto způsobem (stále vidím svůj dluh v tom, že sama přímo nikde nepomáhám). Tak jsem velmi vděčná všem lidem, kteří pomoc poskytují, a jsem moc ráda, že aspoň finančně mohu podpořit lidi v nouzi. Velice těžce nesu zprávy o tom, co zlé se ve světě děje. Vím, že můj příspěvek je jen kapka v moři. Ale věřím, že i to má smysl. Že mých pár korun může třeba i někomu zachránit život nebo zmenšit jeho trápení. A možná tato pomoc pomáhá i mně, když klesám na mysli z toho všeho zla kolem...