Vladimír
Asi největším impulsem pro podporu byl pocit, že se mám až nezaslouženě dobře. Před několika měsíci jsem potřetí za pět let utekl onkologickému hrobníkovi z lopaty. Když dostávám šanci já, měl bych v rámci svých možností alespoň trochu šance dát i těm, kteří na tom nejsou tak dobře. Člověka v tísni považuji za pocitově mi nejbližší společnost a za naprosté profesionály. Díky za to, co děláte, trochu se stydím, že moje angažování se je tak jednoduché - jen peníze.