Zbyněk Hovorka

K Člověku v tísni jsem se dostal díky programu Skutečný dárek. Okamžitě se mi zalíbila myšlenka, že mohu přímo pomoci lidem, kteří to skutečně potřebují. Začínal jsem skromně – čas od času se mi podařilo „poslat pár slepic“. Bylo to zhruba před deseti, možná i více lety, přesně už si nevzpomínám. Později jsem narazil na možnost stát se členem Klubu přátel Člověka v tísni a od té doby jsem jeho součástí. Postupně jsem svou pravidelnou podporu navyšoval podle toho, jak se mi dařilo po ekonomické stránce. Kromě toho několikrát do roka rád přispěji i na pomoc při konkrétních přírodních katastrofách nebo válečných konfliktech. Pomáhat druhým je pro mě důležité, ale zároveň vím, že sám na to nemám čas ani možnosti. Svůj příspěvek Člověku v tísni proto vnímám jako službu i pro sebe. Já jsem totiž ten, kdo potřebuje pomoc s tím, aby mohl pomáhat ostatním. Věřím, že organizace to dokáže mnohem lépe, efektivněji a s daleko větším dopadem, než bych zvládl já sám. Děkuji Člověku v tísni za vše, co dělá – za pomoc lidem v nouzi i za to, že umožňuje pomáhat i nám, kteří bychom to sami nedokázali v takové míře.