Zdenka Švarcová

Pro moji moravskou babičku, otcovu matku Marii (nar. 1889) byl "dobrý" člověk takzvaně "spřejný", takový, který druhému přál a nehleděl jenom na sebe. To jsem dostala do vínku z otcovy strany. Maminka (1913-1948) pocházela z chudé rodiny a když se před 2. světovou válkou vdala za mého (v r. 1948 znárodněného) otce-podnikatele a mohla nám dětem (narozeným 1942 a 1944) kupovat hračky, začala je - sotva se nám trochu okoukaly - rozvážet v rodné vesnici dětem kamarádek, které si je nemohly dovolit. Byla také "spřejná". Než v třiceti pěti letech zemřela, ležela dlouho v kroměřížské nemocnici na dvoulůžkovém pokoji. Paní, která chodila často na návštěvu za maminčinou spoluležící, se s naší rodinou spřátelila a po maminčině smrti si mě o prázdninách, z lásky a nezištně, brávala na týden do Kroměříže. Jednou mi řekla: "Tvoje maminka byla anděl". A tak, když přispívám na charitu, jsem prostě taky jen trochu "spřejná" a možná je ve mně z maminky alespoň kousíček toho "anděla". V životě (brzy mi bude 81) mi mnoho dobrých lidí v těžkých chvílích pomohlo, takže je pro mě pomoc druhým zcela přirozená.