Zuzana P.

Přesně si nepamatuji rok, ale zasáhli naši republiku první velké povodně. Chtěla jsem pomoci. Objevilo se hned mnoho účtů na pomoc....Ale pomoc - vodu, oblečení léky, dětské potřeby apod. potřebujete hned, né až se vybere. A to mě oslovil právě Člověk v tísni. Měl peníze od pravidelných podporovatelů, nakoupil hlavně vodu a další potřebné věci a do míst nejvíce postižených, je ihned odvezl. Tak jsem poslala nějakou kačku jemu na účet a pak se stala členem klubu. Jednou mi volala paní, že moc děkují a jestli nepřemýšlím o navýšení částky. Zrovna jsem v práci čekala na přidání již několik měsíců, nic nebylo jisté. Říkala jsem, že to navýším, pokud mi přidají. Pak z legrace povídám, tak já to navýším, třeba mi přidají. Navýšila a do týdne jsem podepisovala smlouvu o navýšení platu. Náhoda? Nic není náhoda! Dnes už jsem v důchodu, ale stále pracuji, tak pokud to půjde, budu přispívat i nadále. Občas i přispěji na nějakou nenadálou situaci, ať už u nás nebo ve světě. Věřím, že nás je v klubu hodně, takže i menší částka každého z nás pomůže lidem v tísni. A jsem přesvědčená, že je lepší pomáhat lidem v jejich domově, než když jsou v zoufalství donuceni k emigraci. Doma je doma. Taky se mi moc líbí konkrétní dárky. Ještě přispívám SOS vesničkám a Dejmě dětem šanci, protože je mi moc líto dětí, které nemají to štěstí vyrůstat ve fungující rodině.