Příběhy dárců Klubu přátel

Iva

Je to prosté ,já a moje rodina byla postižena povodněmi v roce 1997 a 2009 v Jeseníku nad Odrou,moc jste nám pomohli a od té doby se to snažím posílat dál. Jen to má smysl. Děkuji vám,že jste a obdivuji vaši práci a vytrvalost.

Alena

Po povodních v roce 1997 zafungovalo propojení mezi ZČ Hnutí Brontosaurus, hasiči pražského Metra a Člověkem v tísni. Krásné a velmi intenzivní dva týdny kdy jsme na Moravě pomáhali lidem v součinnosti s hydrology odčerpávat a čistit studně. Tehdy jsem poprvé zažila, jak funguje vzájemná pomoc i co znamená finanční podpora ze sbírky ČvT. Od té doby Vám zasílám pravidelný měsíční příspěvek.

Šárka

Vidím tu hrůzu kolem,sama pomáhat neumím, tak aspoň něco málo pošlu

Dana Studničková

Dobrý den, pomáhám již Lince důvěry, Milionu chvilek pro demokracii a Ukrajině. Pracovnice Člověka v tísni mě oslovila s velmi přitažlivou nabídkou: "Posílejte nám 100 Kč a další dárci k nim přidají 900 Kč." Jsem už důchodkyně, takže nemohu víc. Snad pomohu i tak. Dana Studničková

Eva

Máte moji důvěru - víte, kam peníze nasměrovat...

Petr Beneš Brno

Finanční prostředky, kterými přispíváme jsou společné (Eva a Petr) . A co nás k pomoci vede? Dobrý pocit, že pomáháme bližnímu, který je v nouzi a těžkých problémech. Bezmocné děti, matky i dospělé zabíjejí nemoci, zbraně, nenávist, politikaa a "specální vojenské operace". Chceme jim nepatrně pomoci Benešovi

Zuzana

Stala jsem se členem klubu, protože člověk nikdy neví, kdy sám bude pomoc ostatních potřebovat. Na světě je tolik lidí, kteří se mají nesrovnatelně hůř než my a pokud jim můj pravidelný příspěvek pomůže z nouze a ke štěstí, pak budu šťastná i já.

Roman

Lidé by si měli pomáhat a to Člověk v tísni dělá. Když se současná vláda rozhodla snížit podporu, tak to za ní holt musí udělat jednotlivci.

Pavel Hanzelka

Mam se dobře a chci trochu přispět na potřebné. To je vše.