Příběhy dárců Klubu přátel

Příběhy dárců Klubu přátel

Michal Kalousek

Michal Kalousek

Já už jsme takový. Když to jde, pomůžu kde se dá. Jak starším lidem, tak i těm co to nepotřebuji. Tuhle jsem stavěl u chodníku, Abych pomohl stařence, která upadla no chodníku a nemohla se sama zvednout. Jsou lidé, kteří to potřebuji víc než já.

Jiří Prudel

Jiří Prudel

Po povodních v roce 2010 jsem dostal od Člověka v tísni finanční částku, kterou se budu snažit touto cestou „vrátit“.

Jana Matoušková

Jana Matoušková

Jsme zvyklí, že máme automaticky, co chceme. I když to nepotřebujeme. Jsou lidé, kteří nemají ani na základní věci, natož na drobnosti, které zpříjemňují den.

Olga

Olga

Měla jsem v životě velké štěstí, že jsem se narodila do rodiny, která mi dala do života dobrý základ a která je mou záchrannou sítí. Mám práci, kterou miluju a vše, co k životu potřebuju. Uvědomuju si, že je na světě i u nás v České republice hodně lidí, kteří stejné štěstí jako já neměli. Štěstí mají pouze v tom, že existují takové organizace jako Člověk v tísni, které se snaží jejich život ... Více

Zuzana

Asi každý máme ten svůj příběh, příběh lásky a pomoci bližnímu. Víte, byla jsem na výchovu dětí sama ,bez partnera, ale na mé cestě životem jsem neustále nacházela drobné laskavosti od lidí, kteří mne obdarovali třeba jen úsměvem a ten úsměv v té chvíli byl pro mne jako dárek od Boha. Jsem Bohu vděčná za všechny ty laskavé lidičky, ale i za pampelišku v trávě ... Děkuji Bohu za Vás všechny ❤️ ... Více

Renata G

Aktivity Člověka v tísni sleduji od samého vzniku této neziskové organizace. Jsem hrdá na to, jak se vaše aktivity rozrostly, jak profesionálně pracujete a prezentujete se a jaký kredit máte v Evropě. Líbí se mi, že masivně pomáháte v Česku sociálně slabým, zadluženým a znevýhodněným občanům a staráte se i o výchovu studentů k demokracii. Obdivuji také Šimona Pánka, který se jako jediný ze ... Více

Ivan Růžička

Situace ve světě mě přiměla k pravidelnému přispívání na dobrou věc.

Martin

V době, v které mi chybí morální autority, rozmělňují se základní společenské hodnoty a pravidla, považuji Vaši společnost a p. Pánka za seriózní a postojově konstatní identitu. Držím palce!

Ludmila Voříšková

Jsem narozena v r. 1948: V r. 1951 byl můj otec odsouzen na 11 let, jako politický vězeň. V roce 1953 ve vězení zemřel.Dětství a mládí bylo plné obav , nedostatku. Po změně režimu jsem si myslela, že se věci obrátí k lepšímu. Bohužel jsem v 50 letech dostala výpověď a to byl o zklamání, které mě zlomilo. Ztratila jsem jakékkoliv důvěru v život. Chci pomoci zemím, které mají ... Více