Příběhy dárců Klubu přátel

Dagmar TěšitelováPomá

Pomáhat je přeci normální a my v ČR se máme přece dobře.Tak je to jednoduché🌞🍀

Petr Sládek

Dosud jsem přispíval jednorázově ale skvělá kamarádka mne inspirovala svým příkladem. Jsem jí za to vděčný.

Roman

Nemyslím, že to stojí za zveřejnění. Za tím, že jsem se rozhodl začít přispívat prostě stojí mnoholetá práce Člověka v tísni a osobnost pana Šimona Pánka. Obdivuhodný příběh! Jsem rád, že se můžu malinkým dílem podílet a práci, kterou děláte. Roman

Hana Schlager

Dobrý den, je to prosté, soucítím s lidmi, kteří nemají to štěstí, žít v klidu, míru a doma, kde je jídlo a teplo. Také proto, že vám věřím a vážím si vaší práce, vlastně je to minimum, co můžu udělat. Děkuji každému z vás, za to co děláte Hanka

Vítek

Je mi to všechno moc líto.

Martina

Původně jsem jednorázově přispěla na pomoc na Ukrajině. Po telefonickém oslovení jsem se přihlásila do Klubu přátel a nastavila si trvalý příkaz na pravidelné přispívání. Protože je to prostě potřeba.

Ilona

Budu stručná. Neumím se moc rozepisovat. Vždy jsem měla potřebu udělat něco, co má smysl. Něco, co jiným může život alespoň trošku usnadnit, když jsou v nesnázích. Tam se může totiž ocitnout každý z nás.

Hana Svobodová

V době, kdy je kolem nás tolik zla, je třeba dělat aspoň malinké dobro. Prostě dělat něco užitečného pro ostatní. Můj příspěvek je minimální ve srovnání s činností Člověka v tísni, který pomáhá už dlouho.

Olga

Jsme svědky bezprecedentního útoku agresora na svobodnou Ukrajinu. Ukrajinský lid se rozhodl bránit svou zemi, ale potřebuje naši pomoc. Proto jsem se rozhodla stát součástí pomyslného řetězce lidí, kterým osud ukrajinských lidí není lhostejný, a alespoň finančně podporovat zemi, která tak statečně bojuje o svou (a možná i naši) existenci. Věřím, že budeme-li solidární, Ukrajina to dokáže.