Příběhy dárců Klubu přátel

Jitka thomasová

Před mnoha léty, začátkem 90.tých let jsem potkala vhale metra pána od vás, který mě požádal o příspěvek. bez váhání jsem přispěla, když mi vysvětlil, že je od p. Pánka, který byl v té době velmi populární ve studentském hnutí. Věřila jsem, že jde o dobrou věc. Pán se mě zeptal, zda bych nemohla přispívat trvalou částkou. Rozhodla jsem se dávat měsíčně 100,-Kč, což v té době zase nebyla tak malá ... Více

J.Borská

Nemám žádný, jen si čím dál tím víc uvědomuji jak se máme u nás dobře. Mám štěstí na lidi kolem sebe, mám ráda svou práci, nepotřebuji hromadit věci a majetek. Vím, že naprostá většina lidí na světě tohle štěstí nemá a Vaše činnost , kterou obdivuji , pomáhá zmírňovat bolesti světa. Díky. Zdravím. J.Borská.

Brenda

Pomáhat je normální!

Dana

Pomáhám, protože jinak pomáhat neumím. Děkuji za to,co děláte!

Richard Heller

ČvT jsem znal už jako dítě, a viděl jsem, jak pomáhá v cizině i u nás. Ale hlavní impuls byl asi v okamžiku, kdy jsem před lety udělal dost špatnou blbost, které lituju dodnes a říkal si, že to musím společnosti nějak oplatit. Začal jsem darovat krev a vybral si pár neziskových organizací, kde jsem nepřispíval moc, ale pravidelně. V tom pokračuju dodnes a jsem pyšný na práci ČvT a jeho lidí.

Jiří

Je to velice jednoduché - jako mladý vědecký pracovník ČAV jsem měl velký problém uživit rodinu a proto jakmile se naše finanční situace zlepšila, začal jsem adhoc dle možností přispívat na pomoc těm co v životě neměli a nemají takové štěstí jako já. Po pár letech mi jako nejrozumnější varianta pomoci vyšla pravidelná podpora několika organizací, kterým důvěřuji a které dělají záslužnou činnost ve ... Více