Příběhy dárců Klubu přátel

Simona

Díky sociálním sítím často narazím na příběh/projekt/situaci, která vyžaduje solidaritu, pomoc, finanční podporu. Nikdy mi smutné osudy nebyly lhostejné, ale realita je taková, že nemohu přispívat na vše, co je potřeba, a tak vybírám podle toho, co subjektivně považuji za nejpotřebnější. Od té doby, co mám dítě, vnímám všechna neštěstí mnohem silněji a dokud mi to situace umožňuje, chci přispívat ... Více

Lenka

V roce 2020 navštívil můj manžel Etiopii a strávil tam 3 měsíce a z jeho vyprávění vím, jak těžké to mají lidé ohledně vody, musí chodit kilometry s kanystry v ruce, na zádech nebo s oslíky ke zdroji , který je společný. Není mi to lhostejné a proto chci přispívat na zlepšení a třeba i vybudování novych zdrojů vody i poblíž jejich obydlí.

Michal Tichý

Podporuji Člověka v tísni, protože se ztotožňuji s jejich hodnotami, jako jsou humanismus, svoboda, rovnost a solidarita. Líbí se mi jejich přístup k rozvoji, vzdělávání a lidským právům. Podporuji Člověka v tísni, protože chci být součástí změny k lepšímu.

Matěj Rychlý

Není v tom nic speciálního, jen jsem chtěl zkrátka v rámci svých možností trochu pomoci potřebným. Člověka v tísni jsem si vybral z toho důvodu, jelikož je důvěryhodnou organizací se spoustou zkušeností.

Míťa

"Člověku v tísni" s důvěrou svěřím příspěvek pro pomoc lidem v nouzi. A protože můj důchod zdaleka neblíží současné průměrné mzdě, uvítal jsem možnost, že příspěvek pravidelných dárců se násobně zhodnotí v bilanci vaší organizace.

Dan

Myslím, že se máme moc dobře, hlavně kde žijeme a co vše máme. Mělo by být naší povinností pomáhat potřebným

Petr

Máme obrovské štěstí, že žijeme v zemi, kde se máme velice dobře. Bohužel jsou na světě místa, kde tomu tak není. Je mou povinností se snažit těmto lidem pomoci. Jedna z možností je pravidelná finanční podpora organizací, které opravdu pomáhají. V místech, kde je to nejvíce potřeba. Děkuji že pomáháte!

Lucie Kvapilová

Vyrostla jsem v klukovské partě. Vždy jsem musela být o krok napřed.. nebo statečnější.. nebo rychlejší... nebo....abych neslyšela.. no jo.. holka.. to se dalo čekat. Tehdy mě to neskutečně štvalo, ale svým způsobem hecovalo. A to jsem vyrostla ve společnosti, kde sice dodnes vnímám více či méně jemné nuance v rozdílech mezi muži a ženami (a teď myslím především profese), ale mám alespoň téměř ... Více

Vladimír Kropáček

Když vidím, jak se někdo snaží pomoci ve velmi problematických situacích, tak mám dojem, že je záhodno mu v tom být nápomocný, pokud to čas, situace a možnosti dovolují.