Příběhy dárců Klubu přátel

Renata

Mám tři děti a vždy mně přijde nespravedlivé, když vidím, jak jsou hlavně ti nejzranitelnější na hranici mezi životem a smrtí. Ne každý má štěstí mít úplnou rodinu, být zabezpečený, natož pak jezdit na dovolené, závodně sportovat. Proto chci malým příspěvkem pomoci tam, kde bude zrovna potřeba.

Petr Franek

Děláte to dobře, a pan Pánek je člověk sympatický 😉. Je to o důvěře a Člověk v tísni je pro mne organizace, které nemám důvod nedůvěřovat.

Zuzana P.

Přesně si nepamatuji rok, ale zasáhli naši republiku první velké povodně. Chtěla jsem pomoci. Objevilo se hned mnoho účtů na pomoc....Ale pomoc - vodu, oblečení léky, dětské potřeby apod. potřebujete hned, né až se vybere. A to mě oslovil právě Člověk v tísni. Měl peníze od pravidelných podporovatelů, nakoupil hlavně vodu a další potřebné věci a do míst nejvíce postižených, je ihned odvezl. Více

Jarmila Ježková

Dobrý den, mám celkem spokojený život. I když mě potkalo pár těžkých chvil, vždy jsem si dokázala pomoci. Každý to štěstí ale nemá. Zvlášť děti jsou zranitelné a rodinu si nevybírají. Proto je třeba jim pomáhat, když jsou malé a v těžké situaci. Sami si nepomohou. Proto posílám finanční příspěvky. Hezký den, Ježková

Jitka thomasová

Před mnoha léty, začátkem 90.tých let jsem potkala vhale metra pána od vás, který mě požádal o příspěvek. bez váhání jsem přispěla, když mi vysvětlil, že je od p. Pánka, který byl v té době velmi populární ve studentském hnutí. Věřila jsem, že jde o dobrou věc. Pán se mě zeptal, zda bych nemohla přispívat trvalou částkou. Rozhodla jsem se dávat měsíčně 100,-Kč, což v té době zase nebyla tak malá ... Více

J.Borská

Nemám žádný, jen si čím dál tím víc uvědomuji jak se máme u nás dobře. Mám štěstí na lidi kolem sebe, mám ráda svou práci, nepotřebuji hromadit věci a majetek. Vím, že naprostá většina lidí na světě tohle štěstí nemá a Vaše činnost , kterou obdivuji , pomáhá zmírňovat bolesti světa. Díky. Zdravím. J.Borská.

Brenda

Pomáhat je normální!

Dana

Pomáhám, protože jinak pomáhat neumím. Děkuji za to,co děláte!

Richard Heller

ČvT jsem znal už jako dítě, a viděl jsem, jak pomáhá v cizině i u nás. Ale hlavní impuls byl asi v okamžiku, kdy jsem před lety udělal dost špatnou blbost, které lituju dodnes a říkal si, že to musím společnosti nějak oplatit. Začal jsem darovat krev a vybral si pár neziskových organizací, kde jsem nepřispíval moc, ale pravidelně. V tom pokračuju dodnes a jsem pyšný na práci ČvT a jeho lidí.