Příběhy dárců Klubu přátel

Zdeněk Kuchyňka

Už dříve jsem pravidelně přispíval na činnost Člověka v tísni, protože ji považuji za chvályhodnou a hlavně účinnou. Mé sympatie má pan Šimon Pánek, který na rozdíl od jiných studentů, kteří se angažovali v listopadu 1989 a pak z toho vytěžili politické funkce a vlastní prospěch, se vydal cestou pomoci těm, kdo pomoc potřebují. Po odchodu do důchodu jsem přispívat přestal, ale situace po letošních ... Více

Vojta

Je pro mě důležité darovat těm, kteří nemají takové možnosti jako já. Nejsem moc typ na dobrovolnickou práci, a proto se aspoň snažím pravidelně i nepravidelně zasílat nějaké peníze. Jsou to pro mě v podstatě investované peníze, do dobra - a důvěřuji, že se o ně Člověk v tísni dobře postará.

Petr Kleňha

Tak chci pomáhat Ukrajině, ale PŘESVĚTČILA MĚ CHYTRÁ REKLAMA, kde uvádíte, že můj příspěvek zdesetinásobíte, To mě dostalo, děkuji za bohulibou práci

Antonín

Genocida na Ukrajině pácháná Russkem

Zuzana

Asi každý máme ten svůj příběh, příběh lásky a pomoci bližnímu. Víte, byla jsem na výchovu dětí sama ,bez partnera, ale na mé cestě životem jsem neustále nacházela drobné laskavosti od lidí, kteří mne obdarovali třeba jen úsměvem a ten úsměv v té chvíli byl pro mne jako dárek od Boha. Jsem Bohu vděčná za všechny ty laskavé lidičky, ale i za pampelišku v trávě ... Děkuji Bohu za Vás všechny ❤️ ... Více

Renata G

Aktivity Člověka v tísni sleduji od samého vzniku této neziskové organizace. Jsem hrdá na to, jak se vaše aktivity rozrostly, jak profesionálně pracujete a prezentujete se a jaký kredit máte v Evropě. Líbí se mi, že masivně pomáháte v Česku sociálně slabým, zadluženým a znevýhodněným občanům a staráte se i o výchovu studentů k demokracii. Obdivuji také Šimona Pánka, který se jako jediný ze ... Více

Ivan Růžička

Situace ve světě mě přiměla k pravidelnému přispívání na dobrou věc.

Martin

V době, v které mi chybí morální autority, rozmělňují se základní společenské hodnoty a pravidla, považuji Vaši společnost a p. Pánka za seriózní a postojově konstatní identitu. Držím palce!

Ludmila Voříšková

Jsem narozena v r. 1948: V r. 1951 byl můj otec odsouzen na 11 let, jako politický vězeň. V roce 1953 ve vězení zemřel.Dětství a mládí bylo plné obav , nedostatku. Po změně režimu jsem si myslela, že se věci obrátí k lepšímu. Bohužel jsem v 50 letech dostala výpověď a to byl o zklamání, které mě zlomilo. Ztratila jsem jakékkoliv důvěru v život. Chci pomoci zemím, které mají ... Více