Příběhy dárců Klubu přátel

Asi každý máme ten svůj příběh, příběh lásky a pomoci bližnímu. Víte, byla jsem na výchovu dětí sama ,bez partnera, ale na mé cestě životem jsem neustále nacházela drobné laskavosti od lidí, kteří mne obdarovali třeba jen úsměvem a ten úsměv v té chvíli byl pro mne jako dárek od Boha. Jsem Bohu vděčná za všechny ty laskavé lidičky, ale i za pampelišku v trávě ... Děkuji Bohu za Vás všechny ❤️ ... Více

Renata G

Aktivity Člověka v tísni sleduji od samého vzniku této neziskové organizace. Jsem hrdá na to, jak se vaše aktivity rozrostly, jak profesionálně pracujete a prezentujete se a jaký kredit máte v Evropě. Líbí se mi, že masivně pomáháte v Česku sociálně slabým, zadluženým a znevýhodněným občanům a staráte se i o výchovu studentů k demokracii. Obdivuji také Šimona Pánka, který se jako jediný ze ... Více

Ivan Růžička

Situace ve světě mě přiměla k pravidelnému přispívání na dobrou věc.

Martin

V době, v které mi chybí morální autority, rozmělňují se základní společenské hodnoty a pravidla, považuji Vaši společnost a p. Pánka za seriózní a postojově konstatní identitu. Držím palce!

Ludmila Voříšková

Jsem narozena v r. 1948: V r. 1951 byl můj otec odsouzen na 11 let, jako politický vězeň. V roce 1953 ve vězení zemřel.Dětství a mládí bylo plné obav , nedostatku. Po změně režimu jsem si myslela, že se věci obrátí k lepšímu. Bohužel jsem v 50 letech dostala výpověď a to byl o zklamání, které mě zlomilo. Ztratila jsem jakékkoliv důvěru v život. Chci pomoci zemím, které mají ... Více

Eva Králová

Není mi lhostejný osud lidí trpících nevinně a protože nemohu pomoci jinak, stala jsem se členem Klubu přátel, abych alespoň trochu pomohla. Velice si vážím práce lidí Člověka v tísni a důveřuji jim, že peníze se dostanou, kam mají.

Aleš Kohl

Zažili jsme povodně, tornádo, okupaci v roce 1968. Nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat naléhavou pomoc my. Využijme stále globálnějšího světa k dobrým věcem. Kapky se mohou slévat do veliké řeky.

Miluše Hodermarská

Nemám žádný srdcervoucí příběh, který by mě přiměl pomáhat. Mám prostě ráda Afriku. Co mě trápí jsou "vyspělé země", které Afriku a její obyvatele zneužívají k vlastnímu obohacování. Přitom od obyvatel Afriky bychom se měli učit, jejich skromnosti, vytrvalosti, pracovitosti a odvahy. Měli bychom se učit jejich neutuchající víru, že jejich práce a život mají smysl a i když jsou materiálně velmi ... Více