Příběhy dárců Klubu přátel
Petr
Dozvěděl jsem se o festivalu Jeden svět a s ním spolupracující Člověk v tísni + pamatuji si pana Pánka z roku 1989
Když mohu, pomohu......
Nemám co dodat......
Hana Macháckova
Musíme pomáhat slabším a potřeným lidem, bez toho by jsme nestáli za nic!
Pavla
Moc si vážíme vaši záslužné práce a pomoci lidem, kteří mají tak těžký život ne vlastní vinou
Petr Toužimský
V roce 1989 mě bylo 26let. Jméno studenta Šimona Pánka znal tehdy asi skoro každý. Stejně tak i jména dalších studentů, kteří se zapojili do politického dění. Od té doby uplynulo mnoho let a mnohé se událo. Šimon Pánek s několika nadšenci založili nadaci Člověk v tísni, která velice dobře funguje dodnes, jinak bych tento příspěvek nemohl vůbec psát. Za tu dobu bylo pomoženo mnoha lidem, které snad ... Více
Michal
Můj příběh je prostý: Vychovávala mě generace, která zrála ještě za první republiky, k obyčejné lidské slušnosti. K ní patří, že se pomáhá těm slabším a ubožejším tak, jak můžeme. Všichni jsme dětmi jedné Planety, a to mě naučila zase moje celoživotní práce. O důvod více pomáhat potřebným.
Martin
Situace na Ukrajině a odstrašující postoj naší vlády. Nelze rezignovat na pomoc slabším a potřebným.
Jirka
Vděčnost, že se moji blízcí mají dobře a vědomí toho, že každý to štěstí nemá.
Honza
Když vtrhla "spojenecká" vojska v 69 do ČR, jela moje babi s károu do obchodu pro mouku s prohlášením "bude válka" . Válka tenkrát nenastala, nicméně téměř nikdo si teď - zrovna tak jako tenkrát - neuvgědomuje, jak blízo válka je...