Příběhy dárců Klubu přátel

Původně jsem jednorázově přispěla na pomoc na Ukrajině. Po telefonickém oslovení jsem se přihlásila do Klubu přátel a nastavila si trvalý příkaz na pravidelné přispívání. Protože je to prostě potřeba.

Ilona

Budu stručná. Neumím se moc rozepisovat. Vždy jsem měla potřebu udělat něco, co má smysl. Něco, co jiným může život alespoň trošku usnadnit, když jsou v nesnázích. Tam se může totiž ocitnout každý z nás.

Hana Svobodová

V době, kdy je kolem nás tolik zla, je třeba dělat aspoň malinké dobro. Prostě dělat něco užitečného pro ostatní. Můj příspěvek je minimální ve srovnání s činností Člověka v tísni, který pomáhá už dlouho.

Olga

Jsme svědky bezprecedentního útoku agresora na svobodnou Ukrajinu. Ukrajinský lid se rozhodl bránit svou zemi, ale potřebuje naši pomoc. Proto jsem se rozhodla stát součástí pomyslného řetězce lidí, kterým osud ukrajinských lidí není lhostejný, a alespoň finančně podporovat zemi, která tak statečně bojuje o svou (a možná i naši) existenci. Věřím, že budeme-li solidární, Ukrajina to dokáže.

Misha Petrulyak

Jsem Ukrajinec

Sofie

Přispívám, protože Člověk v tísni dávno dělá to, co chci vždycky teprve začít organizovat když slyším zprávy o válce a bídě. Kromě svých daní chci posílat peníze i sem, protože to má smysl.

Hanka

Nadace Člověk v tísni funguje dlouho, jsem pamětnice listopadových změn v naší zemi a Šimona Pánka si pamatuji i z tohoto období. Potkávám ho v tramvaji, když jezdím do práce, tak jsem si řekla, čím se asi zabývá teď. Pak se mi na FB objevila nabídka účastnit se pomoci potřebným. Věřím, že se k nim peníze nebo hmotné věci dostanou, tak jsem se zapojila. Vím, že většina lidí na tom jsou hůře než já ... Více

Danuta

Jsem nesmírně vděčná Bohu že žijeme v míru. A naší povinností je pomáhat lidem a dělit se s tím co máme.