Příběhy dárců Klubu přátel

Jiří

Je to velice jednoduché - jako mladý vědecký pracovník ČAV jsem měl velký problém uživit rodinu a proto jakmile se naše finanční situace zlepšila, začal jsem adhoc dle možností přispívat na pomoc těm co v životě neměli a nemají takové štěstí jako já. Po pár letech mi jako nejrozumnější varianta pomoci vyšla pravidelná podpora několika organizací, kterým důvěřuji a které dělají záslužnou činnost ve ... Více

Adéla

Já jsem se nijak nezasloužila o to, že jsem se narodila do dobré rodiny a země. Jsem ráda, že mohu alespoň trochu pomáhat Člověku v tísni v pomáhání těm, kteří takové štěstí neměli. Děkuji za vaši práci!

Marie Balíková

Pomáhat, když mohu, považuji za normální, za slušnost a povinnost.

Anna

Já si prostě myslím, že se mám docela dobře, a tudíž je na místě se o to aspoň trochu podělit s lidma, kteří se zjevně mají hůř. A ČvT věřím, že ty peníze vhodně využije.

Ivana

Asi nemám žádný zvláštní příběh. Od mládí považuji za normální pomáhat, kde a jak mohu. V tom mě ještě podpořil dar víry v dospělosti. Ten je silnou motivací. Teď ve stáří jsou finance omezenější, tak se snažím pomáhat jako dobrovolník.

Eva Hollerová

Jsem hypersenzitivní člověk, a když vidím někoho trpět, trpím tiše s ním. Jsem přesvědčená, že empatie a pomoc by měly být základní lidskou slušností. Věřím na kolektivní energii a chci takhle vysílat aspoň malý kousek dobra tam, kde je to potřeba.

Andrea

Žiji v zemi, kde žijeme důstojně, můžeme svobodně pracovat, žít, volit, cestovat, jako žena mám svá práva (i když i ČR má ještě v rovnosti hodně co dohánět) atd. Není tu válka, není tu diktatura, máme základní potřeby (vodu, jídlo, bezpečí, svobodu). Bohužel je na světě mnoho lidí, kteří žijí v nedostatku. Moje hodnoty mi pomáhájí pomoci gestem a každý měsíc pravidelně přispět malým dílem těm, co ... Více

David

Pomáhat tam kde dokážu mi připadá jako využitá životní příležitost. Sám mám na dosah některé konkrétní životní příběhy kde mohu pomoct finančně nebo třeba osobní účasti na dětských táborech na Ukrajině i v době války. Díky Člověka v tísni nebo Lékařům bez hranic můžu být součástí pomoci tak daleko jak by se mi ani nesnilo. Proto svoje volně prostředky dělím mezi různé aktivity podobně jako se ... Více

Lucie

Narodila jsem se jako zdravé dítě do zajištěné rodiny žijící v demokratické, rozvinuté zemi bez válečného konfliktu nebo častých přírodních katastrof. Nic z toho jsem si vlastním přičiněním nezasloužila, měla jsem prostě štěstí. Cítím proto povinnost podělit se o svoje privilegium pramenící z karet, které mi byly rozdány, s lidmi, kteří takové štěstí v životě neměli. Kdybych se narodila jinde a ... Více