Příběhy dárců Klubu přátel

Klára Glancová

Je povinnost každého , kdo může, pomáhat tam, kde je potřeba. Věřím této humanitární organizaci , dlouhodobě sleduji její činnost, Šimona Pánka si velmi vážím už od dob Sametové revoluce a má mou důvěru. Proto jsem se rozhodla tímto způsobem pravidelně malou částkou pomáhat. Jsem pracující důchodce splácející hypotéku na byt.

HanaZ

Práci Člověka v tísni s obdivem sleduju a podporuju od začátku, prošlo jím spousta známých a kamarádů, členů klubu přátel mám v okolí plno. Jenom se mi opakovaně stávalo, že jsem na konci měsíce dojela na účtu na nulu, tak jsem se necítila na pravidelný závazek a posílala peníze nárazově, kupovala opravdové dárky a tak. Teď mi přišlo, že už jsem na té nule delší dobu nebyla, tak je ten správný čas ... Více

Lukáš Fabián

Děti za nic nemohou a v bolesti a utrpení jsme si všichni rovni... člověk sám nezachrání svět, ale alespoň může do mozaiky vložit malý kamínek naděje...

Radek Hřebečk

Lidé by si měli pomáhat a nezapomínat na ty, kteří nemají stejné štěstí; žít svobodně.

Pavlína

I když žijeme v 21.století, tak se na světě děje spoustu nehezkých věcí. Jsme klikaři, že si můžeme dopřávat. Ať už si koupíme zmrzlinu, nebo pivo. Ale bohužel jsou lidé, kteří mají stěží na to aby se uživili. A proto jsme tu my. Je jedno jakou částku člověk přispěje, hlavně že něco. Představte si, že bychom na tom byli špatně, byli bychom rádi za každou korunu.

Marcela

Je mi ctí být v tak skvělé společnosti Klubu přátel Člověka v tísni.

Marie Svobodová

Každý může být jednou na dně.

George

Mám radost, že se o podílím na dobré věci a podporuji projekt pro lidi, kteří nemají takové štěstí a prosperitu jako mám já. Ať jim je dána důstojnost, svoboda, prosperita a zdraví.

Dadja

Je mi ctí