Příběhy dárců Klubu přátel

Tomáš Borůvka

Musíme si pomáhat. Žijeme v blahobytu, zatímco v jiných zemích žijí v nuzných podmínkách a váží si banálních věcí. I malá pomoc umí zázraky.

Mám v životě štěstí, o které jsem se mnohdy nezasloužila - narodila jsem se milujícím rodičům, do bezpečné středoevropské země. Chci pomáhat těm, kteří takové štěstí nemají. "Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu." (Václav Havel)

Marek Jargus

Tíseň člověka je můj věrný průvodce, který mne nenechává klidným. Dotýkal jsem se jí v Nairobi na ulicích a ve slumech, stejně tak jako v českých věznicích a bytech uživatelů drog a dotýkám se jí dodnes v příbězích mnoha lidí v tísni, kteří za mnou přicházejí na faru, aby zažili přijetí, naslouchání, doprovázení a třeba i osvobození a uzdravení. Dotýkám se této tísně jako kněz i jako člověk. Více

Iveta Fišerová

Nemám žádný silný příběh, mám jen štěstí a tři zdravé děti. Chci pomoci lidem, kteří to štěstí nemají, zejména dětem. Věřím vám a děkuji že mohu pomoci právě jim...

Zuzana V. Hamplová

Částka, kterou přispívám je zanedbatelná a přesto může velmi pomoci. Když nás bude více, pomoci se dostane u nás i v zahraničí více lidem.

Michal Vlček

Jsem občanem České republiky, což je země založená na základech humanismu, svobody a demokracie. Chci, aby tyto výše uvedené možnosti měli všichni lidé na tomto světě. Chci, aby demokracie nebylo sprosté slovo. Chci, aby politikou tohoto státu byla lidská práva a pomoc bližnímu, nikoliv lhostejnost k osudu jednotlivce a k osudu celku. Chci, aby možnost vzdělání, svobodného pohybu mělo více a ... Více

Honza Kavalec

Mám to štěstí, že žiji v zemi jako je Česká Republika.Většina lidí na světě to stejné říct nemůže. Jsem rád, že můžu přes organizace jako je Člověk v tísni pomáhat lidem v nouzi. Musím říct, že z utracené částky, která někomu poskytne vzdělání, střechu nad hlavou nebo odvrátí hladovění, mám daleko větší radost, než bych kdy mohl mít z nejnovějšího smartfounu nebo značkového oblečení. Děkuji všem, ... Více

Zdeněk Lysý

Alžírská káva po nomádsku. Každé jaro jsem pravidelně očkovával a odčervoval kočovná stáda rozmístěná na okraji Sahary, aby po určité karanténě mohla pokračovat na sever za úrodnější pastvou. Stádo často čítalo i tisíc kusů, takže každý v táboře muset přiložit ruku či nohu k dílu. V táboře žilo nepočítaně dětí všeho věku, což je nesporná výhoda a logický důsledek mnohoženství. A právě děti ... Více

Hanka

Letos jsem poprvé navštívila Afriku a díky zájmu o fotografování jsem se seznámila očima mladého fotografa z Konga se životem v tanzanském uprchlickém táboře.